Péče o manželovu image...

Mezi mé povinnosti vzorné manželky, krom veškerých domácích prací, patří i péče o kštici mé drahé polovičky. A musím podotknout, že se již před třiceti lety společného soužití zařadila k těm nejnenáviděnějším. Leč v rámci šetření byl zakoupen strojek s poznámkou, že na rozdíl ode mě, se obejde bez kadeřníka. Tímto jsem byla do této role pasována já. Bez diskuse a zcela nedemokraticky. A jelikož jsem osoba submisivní a nekonfliktní, čas od času se přemohu a přerostlý drn vezmu čtyřkou (rozuměj na délku čtyři milimetry) a z manžela vytvořím "mončičáka"...

Rok od roku roste má naděje,že bujný porost postupně prořídne a zmizí v propadlišti dějin. Bohužel se můj muž "nepotatil" a na rozdíl od proplešatělého tchána pouze zešedivěl. 

Jednoho dne nastala opět ta nepříjemná chvilka, vlastně téměř rituál. Příprava pracovního místa a strojku. Přebírám nastavený strojek, zapínám a začnu přímo uprostřed. Stereotyp je zrádný...Nenapadlo mě zkontrolovat, zda je můj pracovní nástroj nastaven. A jak tak jedu prostředkem a za mnou dálnice. Holá lebka. Nástavec zůstal v krabici. Neschopna slova jsem od čela dojela ke krku. Emoce se střídaly. Záchvatovitý smích se strachem. Musela jsem s pravdou ven. Pán tvorstva ztuhl, povstal a toporně odkráčel k zrcadlu. Pak dlouho nic. Vrátil se a dlouho mlčel. Pak mrazivě prohodil: "Tak už to dojeď." Dlouho se neobešel bez pokrývky hlavy.

Tajně jsem doufala, že pro ztrátu důvěry budu zproštěna této činnosti. Šetrnost však zvítězila. Jen kontroly nástavce jsou důkladnější.